Obsah
Kolonáda na Rajstně (Památník otci a bratřím)
Popis a historie stavby
Na půdorysu obdélníku byla vybudovaná kolonáda s korintskými sloupy, ve střední části tvořící díky převýšené atice útvar "triumfálního oblouku", obklopeného dvanácti sloupy ve dvou paralelních řadách. Tento "triumfální oblouk" byl ukončen kubusovou hmotou nárožních pavilonů. Nad celým objektem obíhá ve vyšším patře atika, na rovné střeše se nachází vyhlídková plošina. Text nápisu na severní straně (k městu): "DER SOHN DEM VATER, DER BRUDER DEN BRÜDERN" na jižní straně "DEN MANNEN DER UNVERGESSLICHEN DER EINZIG ÜBERLEBENDE SOHN" (SYN OTCI, BRATR BRATRŮM, NEZAPOMENUTELNÝM MUŽŮM JEDINÝ PŘEŽIVŠÍ SYN).
Architektem kolonády na vrchu Homoli zvané Reisten či Rajstna byl patrně ještě Josef Hardmuth, vedením stavby byl pověřen již jeho nástupce J. Kornhäusel. S projektovou dokumentací bylo započato v r. 1817. Stavba včetně sochařské výzdoby byla ukončena v r. 1823. Basreliéfy alegorických výjevů jsou od Josefa Kliebera.
Výtvarnou podobu kolonády určila patrně předloha glorietu nad vídeňským Schönbrunnem od Konrada Herzendorfa von Hohenberg.
Kolonáda na Rajstně neplní jen funkci vyhlídky, ale také památníku zemřelým členům rodiny, na které upomínají sochy v nikách. Nechal ji postavil kníže Jan I. z Liechtensteina k památce zesnulých bratří Filipu a Aloisovi I. a zesnulému otci Františku Josefu I. To potvrzují i nápisy ve vrchní části stavby a její sochařská výdoba.
Dalšími důvody k postavení tohoto monumentu bylo řešení tíživé sociální situace poddaných na liechtensteinských panstvích. Tito stavební dělníci získávali pracovní příležitosti na četných stavbách realizovaných na území dnešního lednicko-valtického areálu. Kníže Jan I. byl znám jako proslulý vůdce jízdy za napoleonských válek. Jako odměnu za válečnou činnost i za účast na mírových jednáních obdržel od císaře Františka II. řád zlatého rouna a byl jmenován generálem jízdy. Po skončených válkách se věnoval správě svého panství.
Význam objektu však nebyl pouze memoriální. Stavba sloužila rovněž jako cíl prvních výletních a turistických tras počínajícího rozvoje cestovního ruchu v první polovině 19. století. Návštěvníkům se z vyhlídkové terasy kolonády naskýtal neobyčejný výhled na území tří zemí sousedících s dolnorakouským územím, na kterém se v době svého vzniku kolonáda nacházela. (Teprve v r. 1921 bylo Valticko připojeno mírovou smlouvou v Saint-Germain k Československé republice).
Z tehdejších moravských lokalit můžeme spatřit město Mikulov se zámkem a Svatým kopečkem, největší moravský rybník Nesyt, Pálavské vrchy se siluetou zříceniny hradu Děvičky a nejvyšším vrcholem Děvínem (550 m. n. m.), minaret v zámeckém parku v Lednici. Z tehdejších uherských míst (dnes na Slovensku) vidíme Malé Karpaty a z tehdejšího Dolního Rakouska město Valtice a zříceninu hradu Falkenstein.
Kolonáda se nachází na nejvyšším místě v kraji a je opticky propojena s ostatními významnými body v krajině, jako jsou Belvedere, valtický zámek, Minaret a Katzelsdorfský salet.
Jelikož se kolonáda nachází v hraničním pásmu, které bylo do roku 1989 střeženo vojenským prostorem, do něhož nebylo možno návštěvníkům Valtic vstoupit, nebyla jejímu stavebnímu stavu věnována náležitá péče. Absencí pravidelné údržby a nevhodným využitím tohoto architektonicky hodnotného díla docházelo k celkové degradaci objektu.
Po roce 1989 je objekt ve správě Státního památkového ústavu v Brně a v r. 1997 byla započata celková obnova objektu.
