Letohrádek Belveder

Pohodlný zámeček zasazený do přírody nedaleko Valtic 

Belveder byl postaven v letech 1804-1806 z popudu vládnoucího knížete Aloise I. z Liechtensteinu (1759-1805). Jeho architektem byl Josef Hardmuth  (1758-1816). Letohrádek měl kromě okrašlovací a reprezentační i praktickou funkci – byl centrem bažantnice.  Pozemek na Liščím vrchu potřebný k jeho výstavbě zakoupila knížecí kancelář už v roce 1802. Je pravděpodobné, že stavbu vedl zednický mistr a architekt Josef Poppelack, který vystavěl už lednický minaret v roce 1800 a v pozdějších letech se podílel na realizaci prakticky všech voluptuárních budov v Lednicko-valtickém areálu. V roce 1806 vyzdobil hlavní oktagonální sál Belvederu vídeňský malíř Johann Joseph Langenhöffel iluzívní výmalbou, tvořenou pilastry a dekoracemi v tehdy velmi oblíbeném „pompejském stylu“. Za vlády knížete Jana I. z Liechtensteinu (1760-1836) byl letohrádek upraven a obnovou a úpravami prošel i po požáru v roce 1894, po kterém sem byly umístěny vzácné hedvábné čínské tapety. Ty kníže Alois I. získal z majetku popravené francouzské královny Marie Antoinetty.

Prozatím je Belveder nepřístupný a turisté mohou shlédnout pouze jeho exteriér po krátké procházce lesoparkem, který ho obklopuje a odděluje od silnice spojující Lednici a Valtice. Po statickém zajištění a dokončení nákladných oprav, které v posledních letech provádí Národní památkový ústav, by se znovu měl stát atraktivním výletním cílem. 

Letohrádek Belveder bude veřejnosti zpřístupněn poprvé 28. září 2017, kdy se předpokládá dokončení poslední etapy rekonstrukce. V zámečku bude široké veřejnosti zpřístupněna unikátní kolekce vzácných čínských hedvábných tapet, pocházejících z pozůstalosti popravené francouzské královny Marie Antoinetty, dcery císařovny Marie Terezie. Tyto vzácné textilie získal a do Lednicko-valtického areálu přivezl vojevůdce a diplomat kníže Jan I. z Liechtensteina na počátku 19. století. V minulých letech byla první polovina této kolekce tapet nákladně zrestaurována. Vystaveny budou v oktagonálním sále v Belvederu, který umožňuje instalaci těchto šest metrů dlouhých a tři metry širokých objektů.

(Více informací i unikátní historický obrazový materiál vám poskytne zdroj této krátké anotace, publikace Vitruvius Moravicus: neoklasicistní aristokratická architektura na Moravě a ve Slezsku po roce 1800, jejímž editorem je Michal Konečný. Knihu vydal Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži roku 2015 v Brně.)